NA PŘEDNÍ STRÁŽI.

NA PŘEDNIPŘEDNÍ STRÁŽI.
Byl střelen do prsou. Jen vzkřik’ a padl, pěst zaťal v ránu a již nehles’ ani. Za deset minut na to ztuh’ a zchladl, kus hlíny v ústech měl a trávu v dlani. Tak ležel za keřem zbraň vedle sebe. Po stráni nad ním šerý hvozd se zdvihal, pták zpíval kdes a světlý paprsk nebe jen ob čas mezi větvemi se míhal. To nad ním. Dole silnice se táhla a holý kříž stál o samotě u ní. Kol stromy šuměly, zem žízní práhla a mech i tráva omdlévaly vůní. 71 Zde tedy pad’. As hodinu tak ležel sám, bez hnutí. Kraj pustý byl a němý. Pak nejprve pes hladový kol běžel a za ním hejno ptáků padlo k zemi. A zas byl sám. Však potom v malé chvíli as deset mužů vystouplo sem strání. Ti všichni hrozně ustrašeni byli a každý kmen dřív ohledali zbraní. Když jej tu zhlédli, jak byl plný krve, na všecky strany s hrůzou pohlíželi. ŠlitŠliť za týmž cílem, jako on šel prve a kraj v těch místech byl jim neznám celý. Pak jeden z nich se zbraně jeho chopil. Pse! – řekl druhý, třetí kop’ jej vztekem. A šli zas dál. Ten smích si z něho tropil a ten, co kopl jej, se cítil rekem. A přišel jiný, do kapes mu sáhl, bez duše tvor, a strhal šat mu s těla, pak chyt’ jej za hlavu, pod keř jej vtáhl a mechu spoustou zaházel jej zcela... Tak zůstal sám a marně druha čekal! Jen ptáci slétali naň, otrhali, co na něm zbylo, a déšť s keřů stékal jak slzy na hrob jeho ovětralý. 72 A větve stromů kostnaté a holé jak v pláči skláněly se dolů k němu, jich listy shrnuly se nad ním v kole a on tak netušen tam spal v jich lemu. Nic nehnulo jím. Věčné ticho vládlo po celém kraji, sníh napadal kolem, a časem hejno havranů jen padlo na kříž, jenž zavát trčel nad údolem. A když pak jarem zmladly staré kmeny, tu kmeny, které zdusil dřív svou tíží, své malé hlavy zvedly udiveny a protáhly se prsou jeho mříží. Jich drobné zvonky rozvily se znova, mech přikryl jej a břečtanu list svěží, roj ptáků, včel a vůně malinová ni stopy nenechaly, kdo tam leží. Jen lebka jeho, když po dlouhém čase v tom skrytu svém již rozpadl se zcela, od mechu vláken sama utrhla se a dolů ku kříži se skutálela. 1884
73