PO LETECH.

Jan Červenka

PO LETECH.
Můj Bože, co chtěl jsem vše vykonat, co myšlének vřelo mi duší! Dnes po letech, jako mrtvých řad v snech před sebou zraky je tuší. Hle, volají na mne: Vrať se k nám! a sladce tak zní jejich slova. Já divoce oči zamykám – a vidím i slyším je znova. A je mi jak ptáku, jenž cestou v jih pad’ na pole pustá a šedá, zří v daleku sledy druhů svých, však marně mdlé peruti zvedá. 11 A cítí, že zahyne s touhou v před v těch studených severu krajích, že zahyne s touhou – naposled tam dolů zaletět na jih. 1891
12