LEV.

Jan Červenka

LEV. KARLU MAŠKOVI.
Uprostřed pouště, v slunce žáru, bez hlasu, zvuku, ozvěny, nad hrobem padlých dromedárů stál nepohnut, jak démon zmaru, lev, pouště té král vznešený. Však náhle krev se v zracích vzňala. Lev skrčil se pod vášní zlou a zježil hřívu, jež se zdála být zlatou a jež v slunci plála, jak aureola nad hlavou. Tu výstřel pad’ v poušť zadumanou. Lev zařval vzepjal obrovské své tělo, převrátil se stranou – a bylo na vždy, jednou ranou, po vznešenosti královské! 1894
24