CHODILO KE MNĚ JARO.

Jan Červenka

Chodilo ke mně jaro v snách, vše bylo plno světla. V jizbě mi hořelo zlato a nach, na okně myrta květla, a já si šťasten zas k srdci sáh’. Potom se střízlivý vzbudil den a moje vyprahlá ústa šeptala ještě sta sladkých jmen, – jizba má byla již pusta. Jaro! Já zřel mu v oči tak z blízka, celou svou duší mu letěl vstříc. Zašlo! Je temno. Jen v dáli se blýská. – – – Jaro již nechodí ke mně víc, vyhne se kroků na tisíc a mně tak hrozně se stýská!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

387. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. De monte sacro. (Xaver Dvořák)
  2. Dívce, jež mi růži hodila. (Josef Kuchař)
  3. DÍTĚTI DO PAMÁTNÍKU. (Josef Václav Sládek)
  4. MLADÉ DÍVCE DO PAMÁTNÍKU (Bohdan Kaminský)
  5. ŠÍLENÁ. (Otakar Auředníček)
  6. NOCTURNO. (Adolf Brabec)
  7. To bylo loni na jaře, má duše spanilá, (Adolf Bohuslav Dostal)
  8. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  9. Hořké sonety. (Xaver Dvořák)
  10. Píseň smíření (Otokar Fischer)