ODPOVĚĎ.

Jan Červenka

Vím, vím, že osud drážditi se nedá, – to každý z nás se časem dovídá! – Má v ruce důtky, hrozivě je zvedá a všecka záda jimi vystřídá, až člověk prohne se a dvéře hledá. Však samá sladkost též se přejídá a zhořkne záhy, jako zhořkla pro mne. Mé touhy proto jsou až k smíchu skromné, jich vrchol: – Jen když Pán Bůh zdraví dá! Mně dostačí, že nejsem více sám, že žiju pro děti mne milující a několik že dobrých přátel mám, již k rakvi mé mi – S Bohem – přijdou říci a večer vzpomenou mne při sklenici a politují: – Nu, tak už je tam!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

341. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠTĚSTÍ. (Antonín Klášterský)
  2. Sloky. (Antonín Sova)
  3. SÁM SOBĚ. (Antonín Klášterský)
  4. ACH, AŽ JEDNOU... (Adolf Bogner)
  5. Z DENNÍKU BÁSNÍKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Bezdětek. (Adolf Heyduk)
  7. Šedivím. (Ferdinand Písecký)
  8. Stopa v písku. (Bohdan Kaminský)
  9. ZA VÁCLAVEM VLČKEM. (Ferdinand Tomek)
  10. CI. U Trappistů mají pěkný zvyk. (Jaroslav Vrchlický)