VÍLA.

Jan Červenka

Studánko, slituj se, dej vody živé, mrtvé bych srdce vzkřísit moh’! – Nemám jí, ženy ji vypily divé, kalíšek by ti nepomoh’, ale dám radu, děťátko snivé. Vílu znám, bílou, jak padlý sníh, černé jak havran má vlasy, nebeský úsměv, hedvábné řasy, v řasách dvé očí plamenných. Dojdi k ní! – – Nechoď! Nevěř těm lžím, zlé by ti uchystala, nechoď k těm očím plamenným! Nechoď k ní! Srdce by tobě vzala, nevěrným milencům užívat dala, víckrát bys neshledal se s ním!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

520. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. X. Hrst prachu, kostí dědů zavážu (František Leubner)
  2. Květinářka. (Adolf Heyduk)
  3. BESEDA VÍNKŮ. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Píseň. (Svatopluk Čech)
  5. I. Nehasne to na nebesku (Josef Kalus)
  6. Bujným žitem cesta k lesu, (Adolf Heyduk)
  7. V parku. (Adolf Heyduk)
  8. NEMOŽNOST. (Josef Jaroslav Langer)
  9. Milující dívka. (Václav Antonín Crha)
  10. XXV. Oklamaná. (František Serafínský Procházka)