MOJE VERŠE.

Jan Červenka

Smutné verše psal jsem v mládí, nikdo nečet’ jich. Sem tam dva tři kamarádi a pár touživých dívčích očí – ach, to svádí! Kdos pak z učených děl: – V tom citu není trochu. Přikýv’ jsem: – Máš pravdu, hochu! Nu – a tak jsem ztich’. Teď je mnohdykrát, jako když se vlny zvednou, v duši cítím hrát. Tváře blednou, vlasy šednou. – – – Kež bych je moh’ ještě jednou, ještě jednou psát!

Patří do shluku

kritik, napsat, autor, psát, čtenář, verš, honorář, přečíst, literát, nakladatel

550. báseň z celkových 821

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘI ČTENÍ „LISTÁRNY REDAKČNÍ“. (Karel Mašek)
  2. DODATEK K TESTAMENTU. (Josef Svatopluk Machar)
  3. ŠEDIVÉ DNI. (Jaroslav Goll)
  4. POJIŠTĚNÍ. (Antonín Klášterský)
  5. ANDANTE. (Josef Václav Sládek)
  6. None (Jan Neruda)
  7. LIST. (Josef Svatopluk Machar)
  8. KUPLET O PADESÁTCE. (František Serafínský Procházka)
  9. ZTRACENÉ ILLUSE. (Viktor Dyk)
  10. BLAŽEJ JORDÁN SE PŘEDSTAVUJE. (Louis Křikava)