Druhé psaní.

Jan Červenka

Moje paní, moje paní, kéž byste tu mohla býti, východ zřít, jak plane zlatem, západ, červánky jak svítí. Kéž byste sem přijít mohla v tyto lesy zadumané, lesy, jimiž jako balsám v duši mír a teplo vane. Věřte, je tu jako v ráji. Člověk se tu srdci vzdává, odpouští a v hloubi duše nevěda se dobrým stává. Je tu jako ve svatyni. Člověk mlčky hlavu níží, noha pokleká a mysl v obdivu se Bohu blíží. A já bloudím lesy těmi, bez cíle, kam krok mne vede, stráněmi, kde slunce hoří, houštím, kde jen pavouk přede. Bloudím jako náměsíčný, za šelestem listů spadlých, opíjím se hudbou větru, svitem hvězd i kapek schladlých. Bloudím šerem tmavých stromů, hlubinami tajemnými, poslouchám jich teskné dumy, poslouchám a dumám s nimi. A tak proti vlastní vůli těchto lesů při chorále zapomínám na svět celý, – – ale na Vás myslím stále!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

114. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kdys v dumách... (Růžena Jesenská)
  2. Co má bába povídala. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pavouci. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Průvodem. (Adolf Heyduk)
  5. ZAPOMNĚNÍ (Antonín Macek)
  6. Melancholie večera. (Jaroslav Vrchlický)
  7. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Snění v lese. (Alois Škampa)
  9. Pavučiny. (Julius Alois Koráb)
  10. BÁBĚ, JEŽ MI ROZBILA POPELNICI. (Karel Mašek)