Ztraceno!

Jan Červenka

Teď teprv vidím: vše, co dřív jsem snil, jak listí se stromu opadává. Ze všeho vzdech jen bolesti mi zbyl, vzdech, který skrytě za úsměvem stává, jak „mene tekel“ šťastnějších kdys chvil. Jak na sen když si ráno vzpomínáme, když znova zřít ho marně touží hlava, když ptáme se, čí jsou to rysy známé, jež zřeli jsme, čí líc ta usměvavá: Tak hledím zpět po stezkách ztracených a marně hledám světla paprsk ryzí, a s pláčem, hrůzou cítím v tepnách svých, Jak krev mi stydne, mrtvá tak a cizí, a ze srdce vždy víc a víc jak mizí – Ty zbytky citů dětinných!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

186. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XIII. Dávných snů viděl sem státi (Vincenc Furch)
  2. Píseň podzimní. (Bohdan Kaminský)
  3. Andante. (František Táborský)
  4. ZAVANUTÍ. (Viktor Dyk)
  5. 10.   Pojď, milenko a ženo, v les, (Stanislav Kostka Neumann)
  6. JIŽ SE PŘIPOZDÍVÁ (Adolf Brabec)
  7. None (Karel Babánek)
  8. PLÁ Z PODUŠEK VŮNĚ... (Roman Hašek)
  9. PRO ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  10. ŠELESTÍ LUPENÍ. (Antonín Sova)