Zašlý sen.

Alois Škampa

Po širém věnci skalnatých tesů obruba tmavá zelených lesů kloní se srázně v dřímavý dol. V středu se bělá útulný statek, nad zjevem drobných okolo chatek šeptavé olše tlumí svůj bol... Za nimi v dálku táhnou se luka svěží a hebká, dívčí jak ruka, v polou je spíná dřevěný most – – všecko jak tenkrát, zpomínám sobě, když jsem tu v dávné bloudíval době samot a strání vítaný host! Daleko vřavy, bludu a hříchu žil jsem tu šťastně v klidu a v tichu, nevinné lásky chránil mne klín: děvčátko ze vsi bylo mou vílou, z luk jsem s ním chodil pěšinkou bílou až na kraj háje, kde klape mlýn... Jak v něm ta kola, čile a směle srdce mi tenkrát jásalo v těle, když jsem jí říkal, jak ji mám rád! Mládí však prchlo, jarní jak voda, a s ním i láska – – škoda jí, škoda, první té lásky na tisíckrát!

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

662. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Písně lesní. (Václav Antonín Crha)
  2. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  3. 6. Pomnění. (Václav Věnceslav Ráb)
  4. Poupátko. (František Alexandr Rokos)
  5. Torcello. (Adolf Heyduk)
  6. U Labe v září. (Alois Škampa)
  7. Zde zůstaneme – potůček (Gustav Dörfl)
  8. K POTŮČKU V DĚDINĚ. (Václav Jaromír Picek)
  9. Děti v koupeli. (Eliška Krásnohorská)
  10. Varoň. (Antal Stašek)