V noci podzimní.

Alois Vojtěch Šmilovský

Zvoní hrana. – „Komu, matko, zvoní!?“ – „Už je po Andulce, už je po ní; smrt se dotkla bělounkého čela, a dušice k nebi odletěla!“ – „Za tou duší rád bych, matko, letěl, v blahou zemi nehasnoucích světel! Srdce stydne...“ – „O zdraví dbej, synu, a měj v mysli jen strast maminčinu.“ – „Mám já v mysli jen Andulku svoji... když je po ní, veta po pokoji; bůh vzal radost, všudy děsné chlady: nechci žíti, půjdu v mrtvých řady.“ „Až já umru, neplač pro mne, matko, smutno tady, a tam bude sladko; setři pot... což nic jsi neslyšela, právě duše její zašuměla...“ Lampa kmitá, matka rubáš šije, chladné plátno horké slzy pije, a k hvězd kraji dušice dvě letí... a noc krásná tak, že musíš pěti!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

979. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Matička mi děla ve snu: (Irma Geisslová)
  2. MATCE. (Adolf Brabec)
  3. JULIU ZEYEROVI. (Josef Václav Sládek)
  4. LÍPA. (Emanuel z Čenkova)
  5. NAŠÍ RODINĚ (Miloš Červinka)
  6. Pohled k domovu. (Adolf Heyduk)
  7. VEČERNÍ DUMA. (Emanuel z Čenkova)
  8. Mare amaritudinis! (Xaver Dvořák)
  9. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  10. Útěcha. (Julius Alois Koráb)