SE STROMU PADÁ...

Viktor Dyk

Svou měl jsem kdysi nenávist. Co bylo, bylo a už není. V mých očích nelze více číst než klid a nežli usmíření. Já měl jsem kdysi zlý svůj smích. Co bylo, bylo, přešlo dávno. Zbloudilý v mlhách severních jdu. Cítím. Trpím. Vše je správno. Se stromu padá tiše list a k jihu odlétají ptáci. Zlý úsměv, přešlou nenávist podzimní vítr dnes mi vrací.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

268. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. USÍNAJÍCÍ ZEMĚ. (František Taufer)
  2. ZAVANUTÍ. (Viktor Dyk)
  3. Své mateři. (Stanislav Kostka Neumann)
  4. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. Ztraceno! (Jan Červenka)
  6. V jeseni. (Josef Kuchař)
  7. Na podzim. (Bohdan Kaminský)
  8. Všichni ptáci odletěli, (Jiřík Luděk Moravský)
  9. Ztracené stezky. (Adolf Heyduk)
  10. Smutno. (Josef Václav Sládek)