Kéžbych já byl, milá žínko!
Asy cýsař turecký;
Nebo tím, co jsem jen – ale
dukatů měl na necky:
Toby jsy se podívala,
Jakbych já se hlomozyl,
Bych ti toho na sto vozech
K tvému svátku navozyl!
Předně čtyry vozy šálů
Tureckých neb indyckých,
Žeby cenou převážili
Tisýc slonů afryckých!
Potom zas tří s dyamanty,
Dvakrát tolik s perlemi,
Ažby z vozů blesk se zářil
Na tří míle po zemi!
Čtyrmi by se svážet musyl
Majolík a porcelán,
Jaký v celém světě plodí
Chyna jenom a Japán!
K tomu deset vozů zboží
Tažitého, bílého,
Prádla, příze, lnu, vinutí,
Dlouhého y krátkého.
Tuby zas přitáhlo vozů
Čtyrmecýtma se šaty,
Z Londýnu, z Paříže, z Vídně,
Vyšívané granáty;
Vše to dle nejnovějšího
Kroje vypracováno,
Jak to ještě ve Smidářích
Nebývalo vídáno;
Nyní vjíždí dvadcet vozů
Se samými klobouky,
Žeby ními zakrejt mohl
U Vohnišťan palouky;
Opět deset se střevicy,
S čepcemi y s fábory,
Mnohému ženskému srdcy
Pro žalost a na vzdory!
Natoby jich sedm vezlo
Plinky, karkule, fáčky,
Peřinky a povlíkačky,
Též y také slintáčky;
Neboť v řádné domácnosti
To se vše spotřebuje,
A pakli co zbyde, rádo
Jinému se popřeje!
Teď se žene zástup lidu
Jako chmurná mračna s hor,
Neb na šesti vozých jede
Muzykantů zvučný zbor:
Bubny, trouby, klarynety,
Instrumentů každý druh,
Tak že zalehá mi ucho,
Tají se mi dech y sluch!
Nejzáz krytý vůz jest prázný,
Do něho sy vskočím sám,
Výskaje v ten hluk a hlomoz,
Že tak švárnou žínku mám!
Že juž přes rok na srdcy mi
V sladkém sňátku přebývá,
A že se mi dlouhý rok ten
Ani měsýcem nezdá!
A však – což to všecko platno!
Nač těšinským větrem vát,
Když v svém celém jmění nemám
Ani jediný dukát!
Za sto vozů ani trakař
K svátku nemohu ti dát;
Nic jiného v stavu nejsa,
Než tě věrně milovat!
Ajta! počkej! – jen že dříve –
Předc jsem ti cos k svátku dal,
Když nám Pánbůh Andulinku
K naší radosti poslal.
Tubys – viď! – ni za sto vozů
Nedala, za celý svět!
Ží s ní tedy v blaženosti,
Celuj, raduj se a květ!
Mně pak – jako v tomto roce –
Choti věrná! sladce přej,
Před neštěstím, před nemocý,
Před zármutkem ukrývej!
A kdyžby sy od vás k sobě
Dobrý Bůh mne povolal,
Rcetež: Buď mu sláva v nebi,
On nás obě miloval!