PUSTÝ DŮM.

Václav Šolc

Dům šedý, pustý jako hrob, a na něm starý panský znak, v něm okna věčně zastřena jak oslepený starce zrak. Vnitř kobky temné nocí, dnem, a pustá krbův ohniska, jen dobou někdy půlnoční pláč sovy tady zastýská. Po stěnách chmurných předkův řad, jich tváře rouškou zastřené, a na podlaze ve prachu varyto sténá sbortěné. I kniha práv a zákonů, jež v srdci kdysi ukryta, tam na hromadě veteší práchniví podle varyta. Zbraň rezaví tu vítězná, jež slávu nesla světa kol, že třásl trůn se Césara i tvrdý Říma Kapitol. O dome pustý, hrobový, tys jak to srdce pánů tvých, kdy padne do vás s zápalem blesk slávy z časů minulých!? –

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

100. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Farář. (Emanuel z Čenkova)
  2. Z hor. (Herma Pilbauerová)
  3. FORUM. (Otakar Mokrý)
  4. U sochy krále Jiřího na Vranově. (Jan Nálevka)
  5. V JARNÍ BOUŘI. (Ferdinand Tomek)
  6. Děti. (František Chalupa)
  7. NA HRADĚ HUSI. (Otakar Mokrý)
  8. COLUMBARIUM. (Otakar Mokrý)
  9. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V SKALNÍM CHRÁMĚ U KOSTELA S. S. NAZARO E CELSO. (Antonín Klášterský)