Agonie.

František Švejda

Ó chvíle úzkosti, za nocí bázlivých má duše v nervosním když hyne chvění, jak žena zhýřilá když ve hrách zuřivých utichá v křečovitém zaúpění. Stín únavy v mé rozlévá se duši, zvon Smutku v ní již svoje hrany bije, v svém nedosnělém snu pak dobře tuší počátek příští agonie.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

329. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LETNÍ SLUNOVRAT (Rudolf Medek)
  2. Mori! (Xaver Dvořák)
  3. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)
  4. Rukojmí (Rudolf Medek)
  5. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)
  6. PROLOG. (Zikmund Winter)
  7. ÚSMĚV ŽIVOTA. (Otokar Březina)
  8. IDYLLA DUŠE. (Karel Toman)
  9. POHYB NĚMÝCH ÚST. (Otokar Březina)
  10. NOC U DĚŤÁTKA (Jan Opolský)