Poslední večer.

František Švejda

Dlouhé pohledy ssálaly z tvých ubledlých očí, když nervosně šeptaly tvé rty, že zítra již odvede si tě počestný měšťák ve svůj krb, by po dlouhá léta snad bylo mu mladé tvé tělo otrokem slabým hovícím jeho zvířeckým, znovu vzplálým chtíčům a choutkám... A horké slzy vytryskly z očí ti zoufalých rosíce tvoje cudná, rozbouřená ňadra, jichž netknul se ještě zženštilý hřích – jen rty mé žhavé líbaly teplé jich prsy a zarudlé jejich pupence, když v úzkostech se stulilo chvějící tvé tělo v mé lokty. Měl jsem snad ještě víc tvé srdce rozdrásat svojí výčitkou? Ó nikdy!... Ale palčivou touhou spíti se musí má duše a mstít se, barbarsky mstít se za slabé tvé tělo! Kolem nás noc již šuměla, když táhlým, nervosním polibkem rozloučila se naše těla... Ano jen těla... A mrazivý smutek zanesl spleen v dvě otrávené duše.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

72. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PORTRÉT LVA NIKOLAJEVIČE TOLSTÉHO (Viktor Dyk)
  2. MOHAMED V POUŠTI. (Jan Opolský)
  3. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZLÝ KVĚT. (Josef Lukavský)
  6. Zesnulému příteli svému Fr. Bártovi. (Adolf Heyduk)
  7. Čarovný západ. (Alois Škampa)
  8. Sen. (Rudolf Pokorný)
  9. SOCHAŘI, jenž modeloval Madonnu pro vesnický kostel. (Emanuel z Čenkova)
  10. V. D. (Rudolf Medek)