XXIII Vše smysl má, co těší, zabolí.

Viktor Dyk

XXIII
Vše smysl má, co těší, zabolí. Vše smysl má, co těší, zabolí.
– Hřích? Autorita jakás neznámá? Kdos volal smutně v hloubi údolí. Jsem Echo. Smutná slova má. A každý tvor má svoji Nemesis a svoji smrt, když přijde hodina. Nezajde vše, co bouřívalo kdys. – Jsem Echo? Bože, kdo to vzpomíná?! A slova říká démon. Znáš přec sny. Prchnout chceš. Stojíš nehybný. Ten akcent! Oh! Tvá vlastní slova též! Zakrýváš uši. Nemůžeš! 34

Kniha Marnosti (1900)
Autor Viktor Dyk

Další vydání

XXIII Vše smysl má, co těší, zabolí. v knize Marnosti (in Spisy Viktora Dyka, svazek 3) (1921)