JARO V KAPLÁNCE

František Odvalil

Tak žili jsme spolu. Muž černý a ptáče, v zamlklé cele zimu monotonní. Nebylo úsměvů a nebylo pláče – hodina v hodinu chladně tak zvoní. A teď má být jinak? Oblaka skvělá, hrá slunko s nimi na schovávanou. Jak cos by se budilo. Jak míza by vřela. A od jihu jakési pověsti vanou. Má náhle být jinak! Prý večery zlaté a v růžových polosnech zamžená jitra. A cosi se rozbíhá, cos vrací se, mate, se strachem i s radostí čeká, až zítra. Teď má prý být jinak. – Motýlek bílý do cely vloudil se, usedl tiše. Důvěrně přišel. Tak klidně to sdílí tu vzrušivou zvěst – tak rytmicky dýše! Nač mělo by jinak být, motýlku bílý, nač teprv teď, když nešels tak dlouho! Ten čermák můj věrný, jenž teskně tu kvílí, tě dostane lahůdkou! Bláhová touho!

Patří do shluku

viola, tón, symfonie, cello, hudba, housle, struna, doprovod, šepot, ave

43. báseň z celkových 212

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z MELODIÍ SMUTKU (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. Sonáta (Otokar Fischer)
  3. ZPÍVAJÍCÍ LABUTĚ. (Otakar Auředníček)
  4. Rokoko... (Růžena Jesenská)
  5. I. V ROZPUKU. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Na malých rtech. (Adolf Heyduk)
  7. Duše v zpěvu. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Jak krásně u nás bývalo. (Adolf Brabec)
  9. Pohádka o rusalce. (Rudolf Pokorný)
  10. Pes. (Sigismund Bouška)