JLK

Rudolf Medek

Melancholický princ jde ulicemi nemelancholickými. Těžko se kráčí smutnému poutníku ulicemi sveřepými, ulicemi zlými. Ulice jsou veselé, kývají a řvou na poutníka, který je tak tichý. Dancingy se otvírají a jazzbandy vyhrávají: Poutníku, proč smutný jste a tichý? Nečasový! Nečasový! zlostně pokřikují kameloti z osvětlených kaváren. Co chce mezi námi? Dnes už jiné dují proudy ideové souhvězdími kaváren. Poutník nechce nic. Je princ, byť melancholický. Proudy ideové! – Myslel někdy na ně? Samota je zrcadlo, v němž po léta se shlížel. Modrým květem hořce zdobil skráně. Poutník nechce nic. Jde šerou ulicí, mezi domy starými a pod oblohou věčnou. Život jako včera i dnes věrně zpívá starou svoji píseň, píseň nekonečnou. Dvih i klad, minulost s budoucností... A přítomnost – toť sen. O čem sní poutník asi? Má baret na hlavě a kordík po boku... A sní o říši krásy.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

185. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Studie z mojí ulice. (Emanuel z Čenkova)
  2. ODĚSSA (Josef Svatopluk Machar)
  3. VEČER V MĚSTĚ. (Karel Babánek)
  4. KOUT MĚSTA (Antonín Sova)
  5. LETNÍ NEDĚLE. (Bohdan Kaminský)
  6. NOC ROMANTIKOVA (Viktor Dyk)
  7. Sonet k sociální otázce. (Josef Svatopluk Machar)
  8. NEKONEČNÉ DEŠTĚ (Antonín Sova)
  9. Pastel. (Jaroslav Vrchlický)
  10. ZBOŘENÉ DOMY. (Adolf Červinka)