SMRT ZPÍVÁ

Otokar Fischer

Ten z dálky svist, jenž nově ranit zná, se zabod v srdce nezahojené. Smrt, víříc listím, jeseň větrná, z nás na nikoho nezapomene, smrt zpívá v lesích nad zrcadlem vod, jde táhlý šum, jenž nezaburácí, a srdce, v něž jen hloub se vssává hrot, zní božstvím strun, než dovykrvácí.

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

379. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jako poutník k svaté hoře (Adolf Heyduk)
  2. VZKŘÍŠENÍ. (Xaver Dvořák)
  3. VEČERNÍ ZVONY. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Smrt a skřivan. (Jaroslav Vrchlický)
  5. IV. Zvon. (Eliška Krásnohorská)
  6. Šli jsme tiše... (Růžena Jesenská)
  7. 10. Umru – šumote ty jemný! (Václav Bolemír Nebeský)
  8. Adagio – Beethoven. (Augustin Eugen Mužík)
  9. VERŠE SAMOTÁŘE. (Emanuel Čenkov)
  10. OZVĚNA. (Eliška Pechová-Krásnohorská)