PÍSEŇ

Otokar Fischer

Lze život ještě žít, kde umírat se žádá? Pojď v roztřesený třpyt, když měsíc na sníh padá, pojď, neslyšný kde srp svou mrtvou žatvu kosí a se smutečních vrb mží zář jak výdech rosy. Hle, vlak, jenž jede kol, a měsíční to mléčno i mlčící tvůj bol – to vše je neskutečno, a labuť červenců a růže u jezera, stín mrtvých milenců i zpěv, jenž zpíval včera – to žije z věcí všech, to procitá té chvíle, kdy země stají dech, kdy všechny děti milé si k prsům tiskne svým a v dětský zrak se dívá, kdy bůh i život zdřim’ a jenom smrt je živa.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

726. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HÁJ (Jan Opolský)
  2. Zimní večery. (František Švejda)
  3. STROM, KTERÝ ROZKVETE. (František Taufer)
  4. BALLADA KU CHVÁLE SMRTI. (František Kvapil)
  5. POZDRAV (Viktor Dyk)
  6. Ad te clamamus exules filii Evae. (Stanislav Kostka Neumann)
  7. ZŘÍCENINA (Jan Opolský)
  8. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  9. SLUNCE. (Antonín Sova)
  10. VELIKÁ HLUBINA (Jan Opolský)