HÁJ

Jan Opolský

Jdou útlé chvilečky, jež ticho srpem stíná, a za trest – zdá se ti – že zemřeš, kdybys dech’, v tvé chřípí vstupuje, kol vanouc, práchnivina, a stářím života je živen suchý mech. Pod krokem koloucha snad větvička se zlomí, pád suché šištice, snu hraničí se stav, svým krátkým šelestem kol rozechvěje stromy, pro sílu tajemství, co moh’, to vykonav. Však měkkost lyšajů má pohyb černých snětí, jímž sosna k sosně tu se chýlíc hovoří, a klenby průhledem zříš mráčky volně jeti, jak plují vzdálené kams’ lodi po moři. Hub život tajemný tu bez odezvy spěje jak léta v samotě, tak zevně bezcenný, jak tvoje sny, jež vzejít’ bez naděje jsou z vševládnoucí vůle určeny.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

582. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLUNCE. (Antonín Sova)
  2. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)
  3. SAMOTY (Jan Opolský)
  4. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  5. ZŘÍCENINA (Jan Opolský)
  6. Miserere. (Jiří Karásek)
  7. PÍSEŇ (Otokar Fischer)
  8. HRA STÍNŮ. (František Taufer)
  9. GABRIELE D’ANNUNZIO. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Hudba siesty. (Jiří Karásek)