SAMOTY

Jan Opolský

Jen čirá samota jak obstoupená stepí, kde parno nesmírné jen k posunům se lepí a kalí hled, a dálky bezklidné jen perspektiva mělká, tvých úzkostí a zmatků živitelka, tvých marných let. Tak čirá samota, až vyzývavě nahá, jež mrtvou dlaní v živé ňadro sahá, jak slepý hlíst dřeň života jenž v ukrytosti ssaje, tvým neunavně nitrem pronikaje do tajných míst. Tak těžká samota, že země sotva dýchá, že utajena skrýše živočicha před zrakem tvým, a myšlenka se líně vine z hlavy, má neutrální odstín popelavý jak polní dým. Mdlá vůně meduňky a hledíku a routy duch zatěžuje nehybnými pouty a nechá vlát svou sílu dusných aetherických směsí, jež mají původ v alchymii kdesi, ne ze zahrad. A siná nebesa jsou bez chmury a tupá, sny nezří ani bludné tečky supa, ni stín se chvět, tvá duše hledá, čeho nelze nalézt, a místo míru prolne tebe bolest a mráz a jed.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

948. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLUNCE. (Antonín Sova)
  2. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)
  3. HÁJ (Jan Opolský)
  4. Výkřik ze tmy. (Milan Fučík)
  5. SLUNCE. (Kamil Berdych)
  6. HRA STÍNŮ. (František Taufer)
  7. COMMUNIO S MRTVÝMI (Hermor Lilia)
  8. Sloky o slávě. (Antonín Sova)
  9. TICHÉ LESY (Jan Opolský)
  10. PEČETI ČERNÉ (Růžena Jesenská)