Hořká píseň

Otokar Fischer

Když mělas být mou rosnou krůpějí, proč na jazyku zbývá mi chuť žluči? A vzpomínky když tolik svádějí, proč neklesáš mi znova do náručí? Proč jsme jak druh, jenž druha oklamal, proč tolik něhy mé je rozplýtváno, proč, marná kráso, jsi mi dál a dál, na dosah večer, nedostupna ráno? Kdo dá mi odpověď? Prý život jen, jenž nevyčerpán rodí se a klesá. Mám závrať z života... Já snít chci sen, jak stromy v šeru zavátého lesa. Nuž, lhavá slasti, staň se číkoli a nedráždi mne, popřej mi jen spáti. I nejžhavější bolest přebolí, když soucit mrazu do loktů ji zchvátí. Buď s bohem, úsměve a naději, ty, kterou spáč se při loučení mučí, jež mělas být mou rosnou krůpějí a po níž na rtech zbývá mi chuť žluči!

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

623. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Moře. (Augustin Eugen Mužík)
  2. POLIBKY. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Slzy. (Augustin Eugen Mužík)
  4. U MOŘE (Vladimír Frída)
  5. V ZIMĚ. (Jan Červenka)
  6. ZOUFALÁ MODLITBA (Jiří Mahen)
  7. XXVII. Od rána mou duší zmítá nepokoj, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Po hříchu (Xaver Dvořák)
  9. Už mdlím! (Josef Kalus)
  10. XX. Rozkoš. (Jaroslav Vrchlický)