SOUCIT

Otokar Fischer

Jak zeleň klamavá plá záříjových luk, tak jasem zality jsou moje dni. Znám chvíle, kdy dovnitř naslouchám a táhlý zazní zvuk, tak světu ztracený – – Kdy mrtvých ruce bílé se z hrobu zvedají a všechno stmí se kol, že nevím, jsem-li živ, či sen, jejž sní kdos cizí; kdy v nový život můj se starý vpíjí bol a moji nejbližší mi v nedozírnu mizí. Co spalo dlouhý rok, to probouzí se dnes, bdí dávná výčitka, vře krve divý zmatek, a cizí neštěstí, jež v dálce bolí kdes, mne pálí do prsou: pláč pod závoji matek, rtů škubajících křeč, nad čerstvým hrobem hřích, žal plachých očí dvou, jež zapomněly žíti, a úsměv vylhaný jak úsměv podzimních těch zmírajících luk, jež barvou jara svítí.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

181. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ PODZIMNÍ. (Bohdan Kaminský)
  2. Půlnoční. (Augustin Eugen Mužík)
  3. None (Karel Babánek)
  4. Smrt. (Bohdan Kaminský)
  5. Z těch snův, jež v podletí jsem snil... (Ludvík Lošťák)
  6. Píseň úvodní. (Jan Červenka)
  7. NA HŘBITOVĚ. (Josef Kuchař)
  8. Na hřbitově zapomenutých... ( K. Egor)
  9. XVII. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)
  10. VIII. (Jaroslav Vrchlický)