V AMFITHEATRU

Otokar Fischer

Zde promlouval Řím Polnic řeřavěl třesk Krví obživla žula(Na) V slunci zatvrdlá tvář citem se nepohnula(Na) když barbarský otrok jak na špalku zvíře měl shrblou sraženu šíj(Na) a vítězů soptila láje nelituj doraz ho bij(Na) Ulpěla ve vzduchu krev na dně se v kalužích ssedá(Na) přilíná k zvětralým schodům a ztuchlou vůní se zvedá(Na) do zdravě zrychlených živoucích plic(Na) nákazou smrti se vssávajíc(Na) Tu jako když do kalné otrávené studně(Na) s jabloně zavát je zrůžovělý květ(Na) tak zimním večerem nevinně a cudně(Na) stydlivý tón sem do písku zvlhlého slét(Na) naproti s kaple vyzvání(Na) kvílí a zpívá klekání(Na) Krůpěje zvuků prýští se tekou(Na) tříští se o stupně z mramoru(Na) rozstřikují se a přívalem potokem řekou(Na) vzdouvají hlubokou prostoru(Na) Jakým to životem přízraků se plní(Na) kotlina dole každý schod a kout(Na) vystydlá krev se rudým tokem vlní(Na) co bylo zvukem přelévá se v proud(Na) již není to arena zápasníků(Na) ne kámen ne mrtvé divadlo(Na) to vření časů zániků a vzniků(Na) v kouzelný bassin zapadlo(Na) Hladina vyplouvá výš proud žene se vzpíná se zmítá(Na) Když ruku jsem ponořil v kypění vod(Na) zdála se bronzem být kryta(Na) A když jsem ustoupil na nejvyšší schod(Na) mne ozdravný večer střízlivý a silný(Na) za ruku chytil a z blízké tovární dílny(Na) chraptivé sirény hlas mně ve sluch se vbod(Na) Drsný drahý ty hlase já s tisícerým díkem(Na) přijal bych od tebe záchranu a zdar(Na) tam za mnou jako pod syčícím víkem(Na) vře kotel plný jedovatých par(Na) teď mohu zas dýchat a vzpomínat jak v mládí(Na) s tajeným dechem jsme slýchávali rádi(Na) hrčení strojů a nad hřídeli(Na) svištivý kotouč řemenů(Na) jež vdrhly se ječely hřměly(Na) do našich dětských dnů(Na) A přec dohnán minulem tvář v tváři dnešnímu městu(Na) nemohu vzkřiknout jsem tvůj svou skříženou vidím jen cestu(Na) Já z jeku strojírny hostem u zašlých věků(Na) Teď vítězně s prodromy běžím teď přežilé dědictví vleku(Na) Potomek smyslných raç bez citu pro jejich děti(Na) životem vržen jak míč v století ze století(Na) V peřeje doby stržen a zaplavován jak hráz(Na) stavidlo kterým proudí a přelévá se čas(Na) ne horská strž ni přístav ne ústí a ne zdroj(Na) jsem přechodný překotný dnešek minula se zítřkem boj(Na) jsem Říman a jsem oběť jsem smír a rouhání(Na) jsem signál všední práce a zvon jenž vyzvání(Na) mé místo křižovatka můj osud rozhraní(Na) mou prapodstatou změna severojižní můj směr(Na) můj domov labyrint věků má duše prolnutí sfér(Na) Jsem krví oné krve z níž vyvřel Ahasver(Na)

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

965. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Lipany. (Josef Václav Sládek)
  2. V tajemných sklepeních, rozvleklých chodbách (Josef Holý)
  3. VEČER U RYBNÍKŮ. (Karel Červinka)
  4. TIBIA CAVA. (František Leubner)
  5. NA DLAŽBĚ DVORA. (Karel Babánek)
  6. * * * Tvé touhy k slunci jdou. – Však drsný dnešek smýká (Karel Nejč)
  7. ZÁVĚREK. (František Serafínský Procházka)
  8. Ballada o Andělce. (Antonín Sova)
  9. VSTUP DO CHRÁMU (Xaver Dvořák)
  10. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)