TROILUS

Otokar Fischer

Vy, slastí nenasytitelné rty, jež horkým dechem šeptáte jen „ty!“, ó tělo, jež, jak žár můj v tebe plyne, již zatoužilos v objetí zas jiné, ó ženo, ty, jež boj a svár jsi náš, Istná nevěrnice, lichotná ty Fryne, zrozena z vln jsi, s vlnkou odplýváš, zla rozsévačko! propasti! ó klíne! Jsi beze jména a máš tisíc jmen. Tvůj původ na věky je utajen. Jsi závoj doteků. Jsi nahá rána, jíž mužné lásky čest je rozežrána. Mluv, nevinně ty vinná Kressido – jsi chtivý hřích a vzhled máš jako panna –, mluv, zázraku, mluv, sfingo: Kdo jsi? Kdo? Buď prokleta! A přec – – Buď požehnána!

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

91. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOMU, JENŽ MNE NAZVAL THERSITEM. (Viktor Dyk)
  2. IV. (Josef Svatopluk Machar)
  3. U POMNÍKU SVATÉHO VÁCLAVA. (Petr Křička)
  4. TŘI MOTIVY VÝCHODNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Své ženě. (Josef Václav Sládek)
  6. Mým drahým. (Ferdinand Písecký)
  7. Pod křížem Vykupitele. (Augustin Eugen Mužík)
  8. SEN. (Viktor Dyk)
  9. HRDINOVI KRÁTKÉHO ROMÁNU (Božena Benešová)
  10. XXII. Jaké ráje, jaké vděky kynou za tvým prahem, (Jaroslav Vrchlický)