TROILUS

Otokar Fischer

TROILUS
Vy, slastí nenasytitelné rty, jež horkým dechem šeptáte jen „ty!“, ó tělo, jež, jak žár můj v tebe plyne, již zatoužilos v objetí zas jiné, ó ženo, ty, jež boj a svár jsi náš, Istná nevěrnice, lichotná ty Fryne, zrozena z vln jsi, s vlnkou odplýváš, zla rozsévačko! propasti! ó klíne! Jsi beze jména a máš tisíc jmen. Tvůj původ na věky je utajen. Jsi závoj doteků. Jsi nahá rána, jíž mužné lásky čest je rozežrána. Mluv, nevinně ty vinná Kressido – jsi chtivý hřích a vzhled máš jako panna –, mluv, zázraku, mluv, sfingo: Kdo jsi? Kdo? Buď prokleta! A přec – – Buď požehnána! [19]
Básně v knize Hlasy:
  1. 1   Já slyším, slyším slova tvá,
  2. 2   Než mi odletíš
  3. 3   Kdys, živá vodo, dravě zpěněna
  4. 4   Uvěřil znovu já, žel,
  5. 5   Tichá má ruka, steskem bílá,
  6. 6   Na výkupné-li se ptáš,
  7. 7   Radš boj a bouř než toto mlčení!
  8. 8   Tichem ještě víc než slovy zmučeni,
  9. 9   Čest, láska, přátelství, vše velká jména,
  10. 10   Vždy bylo lidské štěstí jen
  11. 11   Vše darovalas, co lze darovat.
  12. 12   Tak ticho je mi pojednou v tom hluku,
  13. 13   Dvojí píseň do blankytu vzlétla,
  14. 14   Noc vála. Znělo to jak zpěv
  15. OSTROV
  16. PÍSEK
  17. BEZVĚTŘÍ
  18. PRSTÝNEK
  19. TROILUS
  20. LETNÍ NOC
  21. STVOŘITEL
  22. SVATOKRÁDCE
  23. KE KOŘENŮM
  24. ORESTES
  25. ZÁPAD A VÝCHOD
  26. NORDERNEY
  27. MYSTIKA KRVE
  28. PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ
  29. HLUBINY
  30. 1   Já nejsem vichr. Vichřicí jsem hnán.
  31. 2   Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
  32. 3   Magickou září protkána
  33. 4   Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,
  34. 5   Jen jedna pouta nikdy nepominou:
  35. 6   Šum ukolébavkou, má proudná řeko!
  36. 7   Já vzhůru zřím. Tvá milá lampa svítí.
  37. 8   To bylo krutější než umírání