PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ

Otokar Fischer

PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ
Jsou muži, kteří do daleka zří, kde my jsme slepi z dneška na zítří – a v tom je útěcha, v tom víra: Jsou, jimž údělem je bdíti nad spásou, a zahynout nám nedají. Ne bozi, a nesmrtelní přec, nechť smrt jim hrozí; jsou nad světem, jenž vraždí a jenž líbá, neb vědí to, co znal již Ben Akiba. Nám nezjevni, druh o druhu však ví; jde z věků do věků jich zednářství. Nám bůžci vládnou, jim bůh Sabaot. Jim celek vším; jim nad národ je rod. My lásku chvil, však oni znají, vyšší, jen jednu vášeň: k hvězdě, na níž dýší. Jsou tvrdi. Mocní. Knížata. V jich znaku je dlaň a prach. A dorůstají mraků. [32]
Básně v knize Hlasy:
  1. 1   Já slyším, slyším slova tvá,
  2. 2   Než mi odletíš
  3. 3   Kdys, živá vodo, dravě zpěněna
  4. 4   Uvěřil znovu já, žel,
  5. 5   Tichá má ruka, steskem bílá,
  6. 6   Na výkupné-li se ptáš,
  7. 7   Radš boj a bouř než toto mlčení!
  8. 8   Tichem ještě víc než slovy zmučeni,
  9. 9   Čest, láska, přátelství, vše velká jména,
  10. 10   Vždy bylo lidské štěstí jen
  11. 11   Vše darovalas, co lze darovat.
  12. 12   Tak ticho je mi pojednou v tom hluku,
  13. 13   Dvojí píseň do blankytu vzlétla,
  14. 14   Noc vála. Znělo to jak zpěv
  15. OSTROV
  16. PÍSEK
  17. BEZVĚTŘÍ
  18. PRSTÝNEK
  19. TROILUS
  20. LETNÍ NOC
  21. STVOŘITEL
  22. SVATOKRÁDCE
  23. KE KOŘENŮM
  24. ORESTES
  25. ZÁPAD A VÝCHOD
  26. NORDERNEY
  27. MYSTIKA KRVE
  28. PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ
  29. HLUBINY
  30. 1   Já nejsem vichr. Vichřicí jsem hnán.
  31. 2   Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
  32. 3   Magickou září protkána
  33. 4   Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,
  34. 5   Jen jedna pouta nikdy nepominou:
  35. 6   Šum ukolébavkou, má proudná řeko!
  36. 7   Já vzhůru zřím. Tvá milá lampa svítí.
  37. 8   To bylo krutější než umírání