12   Tak ticho je mi pojednou v tom hluku,

Otokar Fischer

12

Tak ticho je mi pojednou v tom hluku, Tak ticho je mi pojednou v tom hluku,
 že slyším kohos, koho nevidím, jak v dlaň mi sune duchovou svou ruku, a souzvučně dech jeho dýše s mým. Tak velce je mi pojednou v mém žití, jak městu, které sálá do dáli. Zřím svatozář, jež nad loučením svítí i nad jehlami, které bodaly. Tak slavný tón je v srdce mého tluku a tělo mé se zvedá bez těla, neb do mé dlaně vložil svět svou ruku, jež tolik ví, že tolik trpěla. Snad cítí sobeckou a tvrdou lásku, čí srdce s jiným spiato nejúže. Však ten, kdo družnému se vyrval svazku a tich a sám je, sám být nemůže. Hle, tisíc oken zář svou do tmy leje, a jak mé srdce v hrudi usedá, já cítím, stesk že křídlo duhové je a nad zakletý kruh mne pozvedá. [13] Již nejsem něm. Mnou mluví muž i žena, kdos neznámý můj jazyk rozvázal, a sterá okna... okna ozářená, to lidská srdce jsou, z nichž svítí žal.
Básně v knize Hlasy:
  1. 1   Já slyším, slyším slova tvá,
  2. 2   Než mi odletíš
  3. 3   Kdys, živá vodo, dravě zpěněna
  4. 4   Uvěřil znovu já, žel,
  5. 5   Tichá má ruka, steskem bílá,
  6. 6   Na výkupné-li se ptáš,
  7. 7   Radš boj a bouř než toto mlčení!
  8. 8   Tichem ještě víc než slovy zmučeni,
  9. 9   Čest, láska, přátelství, vše velká jména,
  10. 10   Vždy bylo lidské štěstí jen
  11. 11   Vše darovalas, co lze darovat.
  12. 12   Tak ticho je mi pojednou v tom hluku,
  13. 13   Dvojí píseň do blankytu vzlétla,
  14. 14   Noc vála. Znělo to jak zpěv
  15. OSTROV
  16. PÍSEK
  17. BEZVĚTŘÍ
  18. PRSTÝNEK
  19. TROILUS
  20. LETNÍ NOC
  21. STVOŘITEL
  22. SVATOKRÁDCE
  23. KE KOŘENŮM
  24. ORESTES
  25. ZÁPAD A VÝCHOD
  26. NORDERNEY
  27. MYSTIKA KRVE
  28. PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ
  29. HLUBINY
  30. 1   Já nejsem vichr. Vichřicí jsem hnán.
  31. 2   Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
  32. 3   Magickou září protkána
  33. 4   Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,
  34. 5   Jen jedna pouta nikdy nepominou:
  35. 6   Šum ukolébavkou, má proudná řeko!
  36. 7   Já vzhůru zřím. Tvá milá lampa svítí.
  37. 8   To bylo krutější než umírání