2   Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!

Otokar Fischer

2

Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
Jsou hlubší poznání, je vyšší řád,
neb strast, již z očí vesmíru jsi čet, je nesestárle stará jako svět, a božská krása, jíž tvůj zrak je pln, ta v každý mžik se prvně noří z vln. Nechť starci mdloba, svůdně mládeží nechť zmítá sen – Co na tom záleží! Jen v tuchu věřit víc než lidských měr, mít srdce vpiato v zpěvné kolo sfér, vždy tomu naslouchat, co káže hlas, svým světem kráčet, svůj si tvořit čas – a klidně plát, jak hvězda, která ví, že od věků má tiché poselství! [35]