4   Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,

Otokar Fischer

4

Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –, Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,
 kdož modlíme se v rozechvění dum: „Přijď, svatá bolesti, a vzdušná něho, jež létlas kol, nám nad hlavami šum! Sne, perleťově jejž se zříme třásti, vždy novou myšlenkou nám v očích hraj!“ Jsme proroci – a nevím, jakých slastí –, jsme zítřků cíp, jsme úryvek a báj. Kýms – vyšším poslem, andělem či běsem – kdes v nejvnitřnějším nitru raněni, zvěst, pro niž posud není slov, my nesem, a na svých skráních světlé znamení. [37]
Básně v knize Hlasy:
  1. 1   Já slyším, slyším slova tvá,
  2. 2   Než mi odletíš
  3. 3   Kdys, živá vodo, dravě zpěněna
  4. 4   Uvěřil znovu já, žel,
  5. 5   Tichá má ruka, steskem bílá,
  6. 6   Na výkupné-li se ptáš,
  7. 7   Radš boj a bouř než toto mlčení!
  8. 8   Tichem ještě víc než slovy zmučeni,
  9. 9   Čest, láska, přátelství, vše velká jména,
  10. 10   Vždy bylo lidské štěstí jen
  11. 11   Vše darovalas, co lze darovat.
  12. 12   Tak ticho je mi pojednou v tom hluku,
  13. 13   Dvojí píseň do blankytu vzlétla,
  14. 14   Noc vála. Znělo to jak zpěv
  15. OSTROV
  16. PÍSEK
  17. BEZVĚTŘÍ
  18. PRSTÝNEK
  19. TROILUS
  20. LETNÍ NOC
  21. STVOŘITEL
  22. SVATOKRÁDCE
  23. KE KOŘENŮM
  24. ORESTES
  25. ZÁPAD A VÝCHOD
  26. NORDERNEY
  27. MYSTIKA KRVE
  28. PÍSEŇ ARISTOKRATICKÁ
  29. HLUBINY
  30. 1   Já nejsem vichr. Vichřicí jsem hnán.
  31. 2   Co na tom, dnes že nechtějí tě znát!
  32. 3   Magickou září protkána
  33. 4   Jsme poslové – a nevím, čí ni čeho –,
  34. 5   Jen jedna pouta nikdy nepominou:
  35. 6   Šum ukolébavkou, má proudná řeko!
  36. 7   Já vzhůru zřím. Tvá milá lampa svítí.
  37. 8   To bylo krutější než umírání