3   Kdys, živá vodo, dravě zpěněna

Otokar Fischer

3

Kdys, živá vodo, dravě zpěněna
Kdys, živá vodo, dravě zpěněna
jsi řítila se varem. Ozvěna v tvou píseň zahučela z hor a lesů, vlas vlál ti po úbočí nahých tesů – – Má živá vodo, jaká proměna!
Teď plyneš klidna podél hluku cest a nevzrušeně míjíš hlahol měst. Jsi vír jak dřív, leč neklid vssál se v tebe. Jsi sama sobě tes i var. Jsi nebe, v němž zlatě zrcadlí se oči hvězd. Já stojím na břehu – ó proměno! Zřím: nitro tvé je z nitra zvlněno. Já nelekám se, nevracím se, neptám, já nechápu, jen dumám si a šeptám: Kde tichne vír, tam hluboké je dno... [8]