KONEC.

Arnošt Ráž

KONEC.
Můj román spěje ku konci, jak krátký byl a fádní. Smích. Slzy. Zcela všední bol a tempo promenádní. Pod okny vichr posměšně trilkuje na pikolu; čas odejít. Chci poslední jen dopsat’ kapitolu. Žel, že ni ona nevzruší svou dikcí monotonní. Ze zvyku okna dokořán a umíráčkem zvoní. – 25