II. Sněhulák.

Vojtěch Pakosta

„Sněhuláka! sněhuláka!“ volá klubko bodrých dětí, za chalupu na sad letí, snížek čerstvý, kyprý láká – sněhuláka, sněhuláka! Ouška mrznou, v ruce zebe, snížek nepadá však zhusta, sněhuláček vzrůstá, vzrůstá: trup i hlava... vše se daří, jak to mladou mysl jaří! Již i ruce – v jedné píka, ještě hrouda – a už čáka... „Máme pana sněhuláka, postojí si na zahradě, jak ty sochy v panském sadě!“ „Sněhuláček, sněhuláček!“ obskakuje chomol dětí, rojem včelek domů letí, nemá klidu ve snu ani, čeká, touží doby ranní. „Sněhuláček, sněhuláček!“ první vzkřik, kdy jitro vstalo. Kam se poděl? – Co se stalo?... Měkký větřík – voda v běhu – – štěstí lidské – hrouda sněhu!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

410. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. Zima jde, ó nejde, letí (Herma Pilbauerová)
  2. Sněhulka. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ŠKOLÁCI. (Karel Václav Rais)
  4. Sněhulák. (Josef Václav Sládek)
  5. VI. Smutno, teskno v širém kraji. (Herma Pilbauerová)
  6. V SRDCI MI ZPÍVÁ STESK... (Stanislav Kostka Neumann)
  7. V. Jde zima, jde. – Strom holý k nebi pne se, (Herma Pilbauerová)
  8. ROLNIČKY ZVONÍ... (Bohumil Adámek)
  9. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  10. Sanice. (František Serafínský Procházka)