V deskách nesmrtelných.

Vojtěch Pakosta

Ni v desce z kovu, ani ve kamenu dnes nevyjeví črta zpráchnivělá, čí jméno v odkaz ruka rozechvělá tam připojila k věrných druhů jmenu. Druh za druhem se přihlašoval k věnu, jež duchu kyne nad popelem těla, a v davech věrná čeleď Krista spěla v nesmrtné desky vepsat slávy cenu. Zamyšlen poutník v líc těch desek hledí. Hrob vedle hrobu, co tu oko vidí, jen minulosti stínové již bledí. Však z těchto stínů jasné slunce svítí těm, za tmou hrobu kdo zří nové žití, kde, co zde zasil, znova člověk klidí.

Patří do shluku

zasmušilý, čarovábný, zimný, klenba, clona, táborský, šerý, bájný, arkáda, řasný

64. báseň z celkových 185

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Král. (Rudolf Pokorný)
  2. V Meranu. (Otakar Mokrý)
  3. SATANELA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VIDĚNÍ V CHRÁMU SV. VÍTA (Jaroslav Vrchlický)
  5. Tribun lidu. (Otakar Mokrý)
  6. None (Emanuel Miřiovský)
  7. Zlatá Koruna. (Otakar Mokrý)
  8. TAJNÁ POUŤ. (Eliška Krásnohorská)
  9. PRACHATICKÝ DÓM. (Otakar Mokrý)
  10. NA HRADĚ HUSI. (Otakar Mokrý)