NI JEDNÉ SLZY.

František Taufer

Lesy nám tajemství svá šeptají, když vedeme se jejich alejemi. Stromy vždy tichá slova říkají a nic se neptají, kam jdeme a svou touhou, rozhořelým srdcem, nadějemi. Mýť parfumy své hořké do duše nám nalije, by zhořkla ještě více bolest ze života. V duši a v srdci rány. Krvavý západ zbarví je, a člověk ani zvíře obvazem je neomotá. Jdem. Tichý popěvek nám v dáli zaniká. Jsme lidé. Zraněni lidmi. Umdléváme. Pramen vod léčivých na cestě naší nikde nevzniká. Zrak se nám kalí – – Ani své bratry už nepoznáme. A noc se blíží v naše lesy bezhvězdná. Zvěř bude v doupatech. V palácích mocní z lidí. Les bez konce je, bez vůně tma, bolest beze dna. A ve tmě celou bolest naši nikdo neuvidí. Však vidět nikdo nemusí, ba ani litovat. Soucitem umí člověk nejvíc poraniti. Do ran svých necháme si divý vichor vát. Ať pálí, žhne! Nechcem’ ni jedné slzy uroniti.

Patří do shluku

ovečka, ovce, pastýř, pastva, stádce, stádo, květena, pást, jehně, salaš

39. báseň z celkových 207

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KDYŽ SE PŘIPOZDÍVÁ.... (Antonín Klášterský)
  2. XV. Hluboké lesy, spíte, spíte... (Petr Křička)
  3. NOČNÍ SETKÁNÍ (Jiří Mahen)
  4. MLČENÍ ZIMY. (Josef Svatopluk Machar)
  5. K SRDCI. (Karel Sabina)
  6. CHURAVÁ PANÍ (Antonín Sova)
  7. *** Své ovečky pokojně nechám se pást, (Petr Křička)
  8. JEŠTĚ NEZNÁMÉ S RŮŽEMI. (František Kvapil)
  9. CHCI SVÝM COS NAZÝVAT... (Antonín Sova)
  10. NOC PŘED KRÁSNÝM DNEM (Antonín Sova)