NI JEDNÉ SLZY.

František Taufer

NI JEDNÉ SLZY.
Lesy nám tajemství svá šeptají, když vedeme se jejich alejemi. Stromy vždy tichá slova říkají a nic se neptají, kam jdeme a svou touhou, rozhořelým srdcem, nadějemi. Mýť parfumy své hořké do duše nám nalije, by zhořkla ještě více bolest ze života. V duši a v srdci rány. Krvavý západ zbarví je, a člověk ani zvíře obvazem je neomotá. Jdem. Tichý popěvek nám v dáli zaniká. Jsme lidé. Zraněni lidmi. Umdléváme. Pramen vod léčivých na cestě naší nikde nevzniká. Zrak se nám kalí – – Ani své bratry už nepoznáme. A noc se blíží v naše lesy bezhvězdná. Zvěř bude v doupatech. V palácích mocní z lidí. Les bez konce je, bez vůně tma, bolest beze dna. A ve tmě celou bolest naši nikdo neuvidí. Však vidět nikdo nemusí, ba ani litovat. Soucitem umí člověk nejvíc poraniti. Do ran svých necháme si divý vichor vát. Ať pálí, žhne! Nechcem’ ni jedné slzy uroniti. 21
Básně v knize Květy:
  1. PROLOG.
  2. MARII!
  3. BOLESTI, NEZVANÍ HOSTÉ.
  4. SLYŠÍŠ!
  5. VÝČITKY.
  6. VYZVÁNÍ.
  7. PÍSEŇ,
  8. MLADÝ HROBNÍK ZPÍVÁ.
  9. ZIMNÍ ODPOLEDNE.
  10. DUALISMUS.
  11. NI JEDNÉ SLZY.
  12. SUCHÝ ROK.
  13. V TEMNÝCH MRAČNECH HVĚZDA.
  14. NEBOJÍM SE TĚ, SMUTKU – –
  15. NÁDRAŽNÍ SVĚTLA.
  16. PÍSEŇ K NĚKTERÝM MOCNOSTEM ŽIVOTA.
  17. U NEMOCNÉ MILENKY.
  18. PŘES NENÁVISTI.
  19. Ó, PŘIJDI.
  20. ŠÍLENÍ.
  21. NOČNÍ CESTA.
  22. PTAČÍ SNY.
  23. TAJEMSTVÍ NOCI.
  24. ÚNAVA ÚNOROVÝCH DNŮ.
  25. NESMĚLÉ JARO.
  26. DNES ANI MĚSÍC NEVYŠEL.
  27. ZAJATCI SNŮ.
  28. VELIKÝ PÁTEK.
  29. Z DALEKÝCH KRAJIN.
  30. KVĚTEN.
  31. BOUŘE.
  32. SYMBIOSA.
  33. VĚČNÁ TOUHA.
  34. JAK OBLAK.
  35. ODCHOD.
  36. ŠÍLENÁ HUDBA.
  37. NÁLADA.
  38. DEN LHOSTEJNÝ.
  39. MODLITBA V ČERVENCI.
  40. ČLOVĚK, MILENEC ZEMĚ.
  41. ZA TŘEMI ULICEMI.
  42. PÍSEŇ ŽENINA.
  43. TOŽ PŘECE.
  44. SVATVEČER.
  45. MILUJI PŘÍLIŠ.