MARII!

František Taufer

MARII!
Radostí, kterou potkáváme v žití, se nedovedem rozehřát, a z pramenů, jež dávají nám píti, nemůžem pookřát. Radost, jež naše duše najde zavřené, vede nás vždycky nazpět k bolesti. V slunci, však zraky v temno upřené, nemůžem světla nalézti. Vidíme: život kolem jde, jde jako stín, jde tiše dál. Když síně naše osvětlené nenajdenenajde, nač u dvéří by marně stál? Ironie nám ulétne vždy plaše, i když ji o důvody opřeme. Bolest, ta jediná je naše, i když ji třikrát zapřeme. A v duši tíhu přinese myšlenka, že vše marné je. Krom bolesti v nás nic již nehne se. Ret ani smutnou píseň nepěje. 8