Ó, PŘIJDI.

František Taufer

Ó, PŘIJDI.
Ó přijdi Bolesti, dnes večer až všude světla zatáhnou a jenom hvězdy svítiti a třást se budou nahoře, až bude ticho v dědině, ni listy na stromech se nepohnou, a moji ostražití psi až unavením usnou na dvoře. Já nechám okno otevřené, abys nezabloudila, dvě svíce pohřební ve svícnech rozžehnu, své srdce připravím, (jen tiše musíš jít, bys psy mé neprobudila!) a k odpočinku čisté lože Tobě upravím. Dám čisté vody do džbánu a do váz čerstvé květiny, a tiché, zádumčivé largho zahrám na klavír. Jen dlouho nezdržuj se, běž zadem kolem spící dědiny a kolem hřbitova, z nějž věčný dýchá mír. Pak uzříš světla v okně mém. Tož rychle spěš! Budu již čekati na Tebe s rozepiatýma rukama. V mé oči přísně svýma pronikavýma očima pohlédneš, a já Ti beze strachu řeknu tiše: milá má. 35 Nesedneme si, Bolesti, v důvěrném hovoru ke stolu! Ne! – – – Přines si, Bolesti, dlouhý a pevný a ostrý bič! Až v hořkém objetí ulehnem’ na loži svatebním pospolu, šlehej mne, a z těla krev mi vyšlehej a spal mne, znič! 36