NESMĚLÉ JARO.

František Taufer

NESMĚLÉ JARO.
Při radostech svých na své boly nezapomínáme, v dnech jasných vzpomínka se vrací v šeré noci zpět. Co přijde, nepřekvapí nás. Hned od včerejška zítřek známe. V nedůvěře se chvějeme, když o jaru nám říká pukající led. Polibky naše, květy nerozvité, umírají, když zaleknem se možného chladu krátkých ještě dnů. Hle, bystřiny už jarem zpívají a hrají: mne vidí ptáci opuštěného a tebe samotnu. Z objetí paže vyprostily se, kroky se náhle rozdělily, sám hledím na západ, když večer volá zvon. Tuším tě v dálce – – – Bloudíš jak přelud bílý a píseň tvoje jásavá se v dlouhý proměnila ston. Jdem, ty někde na jihu, já na severu, cestami, které bolestí jsou tisíckráte proklety. Smutky jak polibky tvé z náruče noci roztouženě beru, a ty smrt dýcháš s hořkou vůní mýtiny, té živoucí a rozekvetlé palety. Mraky jsou jako my: nekropí marně slzami. V jich stínu stejně jak v slunečním jasu jdem’. Planeta kvete – – – I naše slova nesmělými hoří barvami, když cestou slunce, hvězdy, zemi apostrofujem’. 44
Básně v knize Květy:
  1. PROLOG.
  2. MARII!
  3. BOLESTI, NEZVANÍ HOSTÉ.
  4. SLYŠÍŠ!
  5. VÝČITKY.
  6. VYZVÁNÍ.
  7. PÍSEŇ,
  8. MLADÝ HROBNÍK ZPÍVÁ.
  9. ZIMNÍ ODPOLEDNE.
  10. DUALISMUS.
  11. NI JEDNÉ SLZY.
  12. SUCHÝ ROK.
  13. V TEMNÝCH MRAČNECH HVĚZDA.
  14. NEBOJÍM SE TĚ, SMUTKU – –
  15. NÁDRAŽNÍ SVĚTLA.
  16. PÍSEŇ K NĚKTERÝM MOCNOSTEM ŽIVOTA.
  17. U NEMOCNÉ MILENKY.
  18. PŘES NENÁVISTI.
  19. Ó, PŘIJDI.
  20. ŠÍLENÍ.
  21. NOČNÍ CESTA.
  22. PTAČÍ SNY.
  23. TAJEMSTVÍ NOCI.
  24. ÚNAVA ÚNOROVÝCH DNŮ.
  25. NESMĚLÉ JARO.
  26. DNES ANI MĚSÍC NEVYŠEL.
  27. ZAJATCI SNŮ.
  28. VELIKÝ PÁTEK.
  29. Z DALEKÝCH KRAJIN.
  30. KVĚTEN.
  31. BOUŘE.
  32. SYMBIOSA.
  33. VĚČNÁ TOUHA.
  34. JAK OBLAK.
  35. ODCHOD.
  36. ŠÍLENÁ HUDBA.
  37. NÁLADA.
  38. DEN LHOSTEJNÝ.
  39. MODLITBA V ČERVENCI.
  40. ČLOVĚK, MILENEC ZEMĚ.
  41. ZA TŘEMI ULICEMI.
  42. PÍSEŇ ŽENINA.
  43. TOŽ PŘECE.
  44. SVATVEČER.
  45. MILUJI PŘÍLIŠ.