ČLOVĚK, MILENEC ZEMĚ.

František Taufer

ČLOVĚK, MILENEC ZEMĚ.
Falešná touha rozštěpila bytost mou na půle dvě, z nichž každá sobě žila: ta jedna na zemi svou fasi prožívala žalostnou a druhá mezi planetami vzdálenými vyklíčila. Dva životy byly a život řádný nebylnebyl, Hluboká propast mezi slunci a hvězdami a zemí. Co jeden život vytvořil, to druhý zabil. Znepokojená duše poletovala směry všemi – – – Člověk, milenec země nevěrný, se zase navracím, spočívat v jejím náručí chci nocí, dnem, a zraky svoje v tajemství a krásu údů jejích obracím, chci duši naplniti vůní lesů jejích a zasnít jejím snem. 63