BOLESTI, NEZVANÍ HOSTÉ.

František Taufer

BOLESTI, NEZVANÍ HOSTÉ.
Zahořkl doušek podávaný rtům třesoucí se dlaní a nabíraný v rozpěněném proudu života. Slunce dnů mladistvých se k západu již sklání a v srdci rozsmutnělém nečistá krev klokotá. Bolesti, nezvaní hosté, se potichu v ně vloudily a mluví slova zlá a slova výstražná a slova rozežhavená o mrtvých touhách, které mne kdysi k životu budily, o duši, která je požitkem zakrvácená, o objetí bez lásky a o radosti bez tepla, o políbeních, která nitro bouří nerozechvěla, o snech, v nichž vášeň žilami se roztekla a o světlech, jež v dálce se mi náhle setměla. 9