ÚNAVA ÚNOROVÝCH DNŮ.

František Taufer

ÚNAVA ÚNOROVÝCH DNŮ.
Dnešek vždy na zítřek nám štěstí odkládá. A v noci uvadne, co za dne zvolna vyrůstalo. Toho, co krátký den nám dá, je strašně málo. Je málo světla, málo radosti, Divno, že srdce ještě plane! Myslím, jak nebývalou starostí: zda vítr do jara i moji pýchu neodvane? Kdes v dálce číhá propast, tichý, spravedlivý vrah. Noc zahání mi s cesty jasné světlo denní. A cítím únavu z těch započatých drah, jichž konce dojíti už síly není. Nevábí cesta – – – Je zrádná, blátivá. Každý krok bolest a každá bolest závrať. A závrať jako rána nebezpečná. Nehoří dálky. Zrak nadarmo se toužně zadívá. Krajem valí se mlhy proud: zlá, vysměvačná ironie nekonečna. Toho, co krátký den mi dá, je strašně málo. Vítr jen smutné básně povídá – – – Že se mé srdce smálo kdysi, že se smálo? Oh, teskno je mi po slunci, oh, teskno je po žáru léta, který jak láska zraní. Sluneční volám paprsky, by zvedly těžké závoje temnot, jež obzor súžují a hledět do dálky mi brání. 43
Básně v knize Květy:
  1. PROLOG.
  2. MARII!
  3. BOLESTI, NEZVANÍ HOSTÉ.
  4. SLYŠÍŠ!
  5. VÝČITKY.
  6. VYZVÁNÍ.
  7. PÍSEŇ,
  8. MLADÝ HROBNÍK ZPÍVÁ.
  9. ZIMNÍ ODPOLEDNE.
  10. DUALISMUS.
  11. NI JEDNÉ SLZY.
  12. SUCHÝ ROK.
  13. V TEMNÝCH MRAČNECH HVĚZDA.
  14. NEBOJÍM SE TĚ, SMUTKU – –
  15. NÁDRAŽNÍ SVĚTLA.
  16. PÍSEŇ K NĚKTERÝM MOCNOSTEM ŽIVOTA.
  17. U NEMOCNÉ MILENKY.
  18. PŘES NENÁVISTI.
  19. Ó, PŘIJDI.
  20. ŠÍLENÍ.
  21. NOČNÍ CESTA.
  22. PTAČÍ SNY.
  23. TAJEMSTVÍ NOCI.
  24. ÚNAVA ÚNOROVÝCH DNŮ.
  25. NESMĚLÉ JARO.
  26. DNES ANI MĚSÍC NEVYŠEL.
  27. ZAJATCI SNŮ.
  28. VELIKÝ PÁTEK.
  29. Z DALEKÝCH KRAJIN.
  30. KVĚTEN.
  31. BOUŘE.
  32. SYMBIOSA.
  33. VĚČNÁ TOUHA.
  34. JAK OBLAK.
  35. ODCHOD.
  36. ŠÍLENÁ HUDBA.
  37. NÁLADA.
  38. DEN LHOSTEJNÝ.
  39. MODLITBA V ČERVENCI.
  40. ČLOVĚK, MILENEC ZEMĚ.
  41. ZA TŘEMI ULICEMI.
  42. PÍSEŇ ŽENINA.
  43. TOŽ PŘECE.
  44. SVATVEČER.
  45. MILUJI PŘÍLIŠ.