NEBOJÍM SE TĚ, SMUTKU – –

František Taufer

NEBOJÍM SE TĚ, SMUTKU – –
Rozkoš a závrať jsem již pil ze rtů ženy. Jsem, jak jsem před tím byl: neukojený, roztoužený. Po každém doušku žízeň větší je.... Oh, vím: kdo věčně touží, zůstává vždy mlád. Kdo nasytil se, ten již nežije. Já chci mít žízeň, touhu, hlad, bych mohl plnýma rukama brát, co život přinese. Mám ho rád – – – I když mi kolikrát srdcem a duší mocně otřese. A smutku, ty, ty, který večer přicházíš, oživni z mojí krve, cestou uvadlý! Nebojím se tě, i když mi illuse mé roztříštíš a rozházíš! Jsi solí života. Bez tebe byl by studený a strašně mdlý. 24