DUALISMUS.

František Taufer

DUALISMUS.
Na zemi stojím. Kol stichlo všechno: radost a bolest, jásání, kvil a úpění, smích, nade mnou třesou se světy: hvězdnatý západ a východ a sever a jih. V pravo a v levo země je rozkvetlá v jediný květ. Nekvete pro mne. Láká mne tajemná rozmluva hvězd a jejich tajemný let. Na údech pozemské bláto, ve srdci pozemský prach a na duši pozemský stín, do tváře věje mi vítr, přináší polibky vzdálených sluncí ze hlubin. Já. Člověk. Tělem svým hluboko do země zabořen a v duši polibky neznámých sluncí a měsíců rozhořen. V krvi mi plameny svítí a pálí a žhnou, rty se mi chvějí tichou a pokornou modlitbou. 20