VĚČNÁ TOUHA.

František Taufer

VĚČNÁ TOUHA.
Před námi v modrých dálkách světýlko se kmitá. Cesta jde propastmi. Jen kdo je slabý, ten se může bát. Však duše naše bez bázně a srdce naše hbitá. Stisknutím ruky vřelým nikdo-li nás nepřivítá, chcem sami dva se hřát a u ohně si hrát. Ty svoje sny, já odvahu svou nesu a v duších jediná nám kvete nenávist. Srdce naše, tvrdost skalních tesů, tichá pýcha nekonečných lesů, když slunce zlíbalo jim každý strom a list. S očima upřenýma do dálky jdem, k sobě přivinuti, a píseň tvá i moje stejný rythmus má. Poslušni vnitřního rozkazu, jenž přes propasti jít nás nutí, až u cíle se zastavíme bez pohnutí se složenýma křídloma. A víme: světýlko nám bude ubíhati – – – Však k posile nám písně bratrského zladění z končin všech budou láskyplně zaznívati. I trny budou-li nás zraňovati, bolesti zdržovati, neustaneme v hledání a věčném bloudění. 56
Básně v knize Květy:
  1. PROLOG.
  2. MARII!
  3. BOLESTI, NEZVANÍ HOSTÉ.
  4. SLYŠÍŠ!
  5. VÝČITKY.
  6. VYZVÁNÍ.
  7. PÍSEŇ,
  8. MLADÝ HROBNÍK ZPÍVÁ.
  9. ZIMNÍ ODPOLEDNE.
  10. DUALISMUS.
  11. NI JEDNÉ SLZY.
  12. SUCHÝ ROK.
  13. V TEMNÝCH MRAČNECH HVĚZDA.
  14. NEBOJÍM SE TĚ, SMUTKU – –
  15. NÁDRAŽNÍ SVĚTLA.
  16. PÍSEŇ K NĚKTERÝM MOCNOSTEM ŽIVOTA.
  17. U NEMOCNÉ MILENKY.
  18. PŘES NENÁVISTI.
  19. Ó, PŘIJDI.
  20. ŠÍLENÍ.
  21. NOČNÍ CESTA.
  22. PTAČÍ SNY.
  23. TAJEMSTVÍ NOCI.
  24. ÚNAVA ÚNOROVÝCH DNŮ.
  25. NESMĚLÉ JARO.
  26. DNES ANI MĚSÍC NEVYŠEL.
  27. ZAJATCI SNŮ.
  28. VELIKÝ PÁTEK.
  29. Z DALEKÝCH KRAJIN.
  30. KVĚTEN.
  31. BOUŘE.
  32. SYMBIOSA.
  33. VĚČNÁ TOUHA.
  34. JAK OBLAK.
  35. ODCHOD.
  36. ŠÍLENÁ HUDBA.
  37. NÁLADA.
  38. DEN LHOSTEJNÝ.
  39. MODLITBA V ČERVENCI.
  40. ČLOVĚK, MILENEC ZEMĚ.
  41. ZA TŘEMI ULICEMI.
  42. PÍSEŇ ŽENINA.
  43. TOŽ PŘECE.
  44. SVATVEČER.
  45. MILUJI PŘÍLIŠ.