V ŘÍŠ MRTVÝCH CHVIL.

František Taufer

Jest nejsmutnější krásou ta, jež na vždy zmírá: zpěv hlasu milého, jenž více nepřijde nám blíž, akkordů měkký vzruch, jejž puklá tají lyra, a spánek piana, jež něčí ruka neprobudí již. Za vnadou zemřelou zrak marně v dálku zírá, jest hořko chtivým rtům, když praskla v ruce číš. A bude hořko tisíckrát, ač srdce již se vzpírá a novým krásám ve svou ukrylo se tiš. Od prahor dalekých přes lesů pyšný vzrůst zní slova neznámých, však jistě žhavých úst, v těžkostech žití vzlykot vášnivý a píseň pro oddech. Zpívati neustává smutný uchvatitel... A píseň neznámých úst mluví jako přítel, v říš mrtvých chvil nás nese na křídlech.

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

209. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Gustav Pfleger Moravský)
  2. None (Gustav Pfleger Moravský)
  3. None (Gustav Pfleger Moravský)
  4. None (Gustav Pfleger Moravský)
  5. V touze. (Rudolf Pokorný)
  6. VIII. Což slabým zvukem struna může říci, (Gustav Pfleger Moravský)
  7. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  8. KDE DOMOV MŮJ? (Karel Vojtěch Prokop)
  9. XLVIII. Kdo prožil hlučné bouře života (Gustav Pfleger Moravský)
  10. XXIX. Byť vířivé rozkoše šumivá slasť (Gustav Pfleger Moravský)