ZPOVĚĎ.

František Taufer

Já hříchů nemám... Zpovídám se z blaha, jímž moje tělo za noci se chvělo, kdy jasem luny běžela jsem nahá a sítí u jezera tak mi dělo: „Nevinná! sestup s travnatého břehu a vodou obmyj údy nezlíbané, ať na hladině, které v tichu střehu, jsi rovna leknínu, v nějž světlo kane. Ve slova vln svou vylij touhu tesknou jak labuť, kterou umírati vídám, ať ve svých listech, jež se lunou lesknou, tě smrti, která v půlnoc chodí, vydám...“ Já nevím, jsem-li hvězda: ale hořím; pták nejsem: nezpívám, jen tiše volám. Však vím, dnes půjdu, do vody se vnořím, lichotným slovům v síti neodolám.

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

62. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  2. TY A JÁ. (Antonín Klášterský)
  3. ROMANCE. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Olše. (Antonín Sova)
  5. VĚJÍŘ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PRAMEN. (František Taufer)
  7. Vodník. (Ladislav Quis)
  8. Obava. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  9. U MICHIGANU. (Josef Václav Sládek)
  10. BALADA (Božena Benešová)