ZPOVĚĎ.

František Taufer

ZPOVĚĎ.
Já hříchů nemám... Zpovídám se z blaha, jímž moje tělo za noci se chvělo, kdy jasem luny běžela jsem nahá a sítí u jezera tak mi dělo: „Nevinná! sestup s travnatého břehu a vodou obmyj údy nezlíbané, ať na hladině, které v tichu střehu, jsi rovna leknínu, v nějž světlo kane. Ve slova vln svou vylij touhu tesknou jak labuť, kterou umírati vídám, ať ve svých listech, jež se lunou lesknou, tě smrti, která v půlnoc chodí, vydám...“ Já nevím, jsem-li hvězda: ale hořím; pták nejsem: nezpívám, jen tiše volám. Však vím, dnes půjdu, do vody se vnořím, lichotným slovům v síti neodolám. 22